Při přihlášení se na zájezd do východního Jeseníku, jsem se nejvíc těšila na celodenní výlet ze Zlatých Hor na Biskupskou kupu, zříceninu hradu Leuchtenštejna, park Rosenau a další skvosty přírody.

V den D jsem se probudila do jasného, slunného, podzimního rána. To jsem zjistila vyhlédnutím z okna chaty Na Rejvízu. Protože jsem zvyklá držet se programu, ještě po snídani jsem si přečetla pokyny: „ Turistická skupina půjde ze Zlatých Hor ……“ . Fajn. Do Zlatých Hor sjedeme z Rejvízu autobusem, to je nějakých pět kilometrů a pak hurá pěšky.
Spolu s dalšími účastníky zájezdu jsem ve stanovený čas nastoupila do autobusu. Nastalo obvyklé počítání. Jednou, podruhé. Jak je to možné? Přítomných je pouze 32, kde se stala chyba? Je možné, že je tolik opozdilců? Tyto otázky se mi honily hlavou, dokud jsem se nezvedla ze sedadla a podívala se ven. Srdce se mi zastavilo. Pár metrů za autobusem byla shromážděná turistická skupina a její vedoucí Pavel Kárník se nemohl dopočítat. Vyrazila jsem z autobusu těsně před tím, než se dal do pohybu. Vyvolalo to všeobecné veselí, zvláště, když mě údajně v autobuse vyvolávali.
Pak už to bylo v pohodě. Po půlhodině chůze jsme neúmyslně sešli ze zelené turistické značky. Tak jsme se částečně řídili podle slunce, když Fanda Povolný chytil signál na mobilu, tak poradila GPS. Taky jsme zastavili domorodce v autě. Ti byli vstřícní a taky poradili, kromě jiného, abychom příště vyměnili vedoucího. To jsme jednomyslně zamítli, protože jsme nakonec konstatovali, že tahle trasa byla nejhezčí z celého putování.
Samotný výstup na Biskupskou kupu se svojí náročností dá srovnat s prací na galejích, ale s touhle partou jej zase a znovu podstoupím ráda.


13. 10. 2015 Sylva Polnická