Z mého deníčku

Pondělí 12. září
Ráno odjíždím spolu s dalšími účastníky na 3. ročník Psychomotorického campu, který pořádá Spolek pro aktivní život v Poděbradech v Horním Podluží.

Vzhledem k výlukám na trati střídáme různé dopravní prostředky pohybující se různou rychlostí. Do cílové stanice přijíždíme se zpožděním tří hodin, ale oběd ještě dostaneme. Rovněž ubytování je bez problémů. Po krátkém odpočinku vyrážíme na první krátkou vycházku. Odpočíváme u zachovalého větrného mlýna a marně vzpomínám, kde jsem v naší krajině viděl druhý podobný. Večer procvičujeme jemnou motoriku pomocí kolíčků na prádlo a mozkové závity namáhavě řeší úlohu jakou dráhu uletí moucha pohybující se mezi dvěma lokomotivami, které se k sobě přibližují po dráze s, rychlostí v, po dobu t. Nepomáhá ani vzpomínka na ranní cestování. Zcela vyčerpán na těle i na duchu usínám.

Úterý 13. září
Po krátké ranní rozcvičce následuje snídaně a poté seznamuji přítomné s teoretickými zásadami protahování a posilování těla pomocí metody, kterou objevil pan Josiph Pilates ještě v době Rakouska-Uherska. Po krátké přestávce následuje hodinka praktického cvičení. Všichni účastníci vstávají bez dopomoci, jedna cvičenka radostně hlásí, že záda již nebolí. Kolega se zaměřuje na jemnou motoriku při cvičení s tenisovými míčky a míčem na odbíjenou. Na hřišti pro plážový volejbal zkoušíme přehazovanou o pivo. Na jemném písku je to docela dřina.
Odpolední vycházka k zajímavé podzemní štole u Jiřetína se mění v orientační závod. Vítězná skupina neomylně končí ve zdejší cukrárně.
Po večeři řešíme hádanky a rebusy až do úplného vyčerpání našich znalostí získaných v mateřské škole a prvního stupně ZŠ.

Středa 14. září
Celodenní výlet do Německa. Čekání na přípoj úzkokolejnou dráhou vyplníme v Žitavě krátkou prohlídkou centra města. Vnitřek protestantského kostela mne překvapuje svoji mohutností a jednoduchostí zároveň. Fasády domů na náměstí a hlavní třídě svědčí o německé důkladnosti a smyslu pro pořádek. Stejné je to i v Oybíně. Sedím v bývalém horním kostele hradu ze 14. století, nad hlavou modrou oblohu a představuji si, jak před staletími vyzdvihovali zruční řemeslníci kameny do výšky téměř dvaceti metrů a vytvářeli z nich gotická okna a zdi.
Při návratu na nádraží úzkokolejky nemůžeme minout bez povšimnutí cukrárnu o velikosti nejméně jednoho tenisového hřiště. Šlehačka je šlehána ve specielním přístroji (nikoli tlačena z lahve) a ke zdolání jednoho kusu tvarohového dortu je zapotřebí úsilí dvou lidí.
Večerní úlohy tentokráte řešíme za pomocí šifrovacích tabulek.

Čtvrtek 15. září
Krátká relaxace po snídani a následuje praktické cvičení v posilování a protahování hlavních svalových skupin našeho těla bez použití náčiní. Poté ověřujeme svoji šikovnost pomocí krátkých tyčí a zkusíme i „holomajznu“ , kdy jeden konec tyče je na zemi a malá gumová obruč nahrazuje kotouč neboli puk jako v hokeji. K mému velkému údivu končí zápas bez zranění a nerozhodným výsledkem. Rozbouřené vnitřní orgány uklidníme při společném cvičení s kulatou plachtou. Snažíme se vhozený míč udržet mimo otvor uprostřed „padáku“, nebo naopak.
Cílem odpolední vycházky je Křížová cesta nad Jiřetínem a vrchol hory se jménem Jedlová. Strmé stoupání k poslednímu zastavení absolvují pouze tři účastníci expedice, k vrcholu Jedlové potom zamíří pouze jeden.
Při večerním zaměstnání marně řeším problém jak upravit pohlednici tak, abych si ji mohl protáhnout kolem těla. Moje sousedka u stolu mi nakreslila požadovanou cestu pro nůžky, zbytek hrdě zvládám sám. Nikdy bych nevěřil, že je to možné.
Následující diskuse je zaměřena na hodnocení našeho pobytu a řešení problému, jak zařadit psychomotoriku do života seniorů v našem městě. Shodujeme se v názoru, že největším problémem je najít vhodné místo a čas pro cvičení.

Pátek 16. září
Nejdříve učím ostatní, jak využít obyčejnou židli k protahování a posilování těla. Následuje cvičení jemné motoriky při práci s nafouknutými balonky a poté se přesunujeme k nedaleké louce, kde je pro nás připraven „lov kešek“. Souřadnice GPS nepotřebujeme, lístky s písmeny tajenky jsou při troše pozornosti dobře vidět. Obě družstva splnila svůj úkol ke spokojenosti autora hledačky.
Oběd a příprava na odjezd. Někteří účastníci ještě spěchají do nedaleké kozí farmy, aby jejími produkty případně potěšili svoje blízké. Moderní železniční souprava z Německa nás dopraví do Rybniště, kde na nás čeká historický červený motoráček s hrdým nápisem „Rychlík do Kolína“. Nicméně po několika dalších stanicích opět přestupujeme, tentokráte do opravdového motorového rychlíku a do Poděbrad přijíždíme jen s nepatrným zpožděním. Poté již jen poděkování Evě a Ing. Pavlovi Kárníkovým za přípravu a provedení krásných pěti dnů a poslední Ahoj!