Začátek října je tradičně určen pro naše výlety po Česku. Tentokrát jsme si zvolili liberecký kraj. Nevyužili jsme Jizerské hory, ale Český ráj a jeho okolí.

Začali jsme v Semilech, kterými protéká Jizera a podle ní vede krásná Riegrova stezka dlouhá 5,5km ze Semil do Spálova na soutok Jizery s Kamenicí. Ráno bylo typicky podzimní, teplota cca 14C, zbytky mlhy a vlhká cesta po včerejším dešti plná padaného listí. Všichni se vydali na cestu. Mladší i starší důchodci šlapali mírně zvlněnou cestou někdy po visutých lávkách až došli do Spálova. Rozdíl mezi prvními a posledními byl skoro jednu hodinu. To způsobilo, že jedna skupina si nemohla projít část Palackého stezky podle Kamenice k Bozkovským jeskyním. Všichni přejeli autobusem do Bozkova. V plné pohodě jsme se dostali do jeskyně a odtud vedla naše cesta do muzea zubačky v Kořenově. To bylo něco pro milovníky vlaků, ale i ženy si přišli na své. Podívali jsme se do různých vagonů a mašin, ale ty schody. První stupátko bylo pro některé nad jejich možnosti. Chybělo nástupiště. Odtud to bylo jen několik kilometrů do naší chaty Na vyhlídce. Pokoje byly čisté. Až na jeden pokoj, spali všichni ve dvoulůžkových pokojích.
Jídlo bylo velmi dobré na večeři a tak jsme čekali co bude na snídani. Švédský stůl je již dnes běžný, ale tak dobré čerstvé teplé pečivo se hned tak nenajde. Křupající houstičky a k nim máslo s domácí zavařeninou, božské jídlo na závěr masité snídaně. Druhý den jsme zahájili cestou do Práchně podívat se na Panskou skálu. Jen málo lidí odolalo a nevylezlo si na vrchol. Tady se projevila touha člověka být povznesen nad obyčejnosti všedního dne. Výstup byl strmý, ale jednoduchý.
Potom jsme navštívili basiliku minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v podještědí. Nádherná mohutná barokní stavba. Bohužel jsme se nedostali do jejího podzemí. Ač se zdálo skoro nemožné všichni se během hodinové přestávky najedli v místních pohostinstvích. Konečnou zastávkou byly „sloní kameny“ u Jitravy. I když jsme viděli některé jedince si na hřbety slonů vylézt, pro nás to již nebylo. Jediný zástupce naší skupiny A. Hůla se dostal také na hřbet. Zbytek odpoledne jsme si udělali vlastní program.
Druhý den ráno jsme opět posnídali čerstvé housky a vyrazili do zákupského zámku. Tento zámek patřil habsburskému dvoru a tak jsme mohli vidět císařskou část interierů , výtah na ruční pohon a další zajímavosti.
Potom jsme si prohlédli vodáckou průrvu v Novinách, pokračovali do Hradčan. V plánu jsme měli vylézt na Havraní skálu a shlédnout okolí včetně letiště Hradčany a projít se kolem hradčanských stěn. Většina rozhodla, že pojedeme na poslední hrad na našeho výletu Trosky.
Zde každý podle svých možností vylezl na Pannu a Babu, podíval se po krajině a vyhledal svoje oblíbená místa.
Do Poděbrad jsme dojeli 17:45. Počasí během zájezdu bylo slunečné. Zájezd bez úrazu.