Ve dnech 26. až 28.dubna 2019 jsme navštívili Plzeň a její okolí. Byl nás plný autobus a počasí nám přálo. Viděli a zažili jsme toho hodně a podrobněji to popíší tři účastnice.

Pátek 26/4

Sobota 27/4
Když jsme vystoupili z autobusu v Modravě, tak poprchávalo a bylo dost chladno, počasí vyšlo podle předpovědi. I přesto nás to neodradilo a s odhodláním a dobrou náladou jsme vyrazili na cestu. Stoupali jsme po červené značce do mírného kopce a začalo čím dál více pršet, což už nebylo tak příjemné. Měli jsme všichni dobrou náladu a tak nás to neodradilo pokračovat v cestě. Otevřeli jsme deštníky a někteří si oblékli pláštěnky. Protože dost pršelo, tak pan Kárník cestu zkrátil a šli jsme k malé elektrárně na Vydře a zde jsme si prohlédli Tetovský kanál, po kterém naši předkové koncem 18. stol. zplavovali dřevo. Odtud jsme pokračovali po silnici do Antýglu, abychom si cestu zkrátili, což v dané situaci vzhledem ke špatnému počasí bylo správné rozhodnutí. Déšť pomalu přestával k naší radosti. Míjeli jsme kemp v Antýglu a mnozí vzpomínali na dobu před 30 a více lety, kde trávili se svými dětmi dovolenou. Po té jsme přišli na štěrkovou cestu, která vedla kolem řeky Vydry a tady začíná naučná stezka Povydří. Na začátku této cesty jsme si krátce odpočinuli a kdo měl z domova zásoby, tak posvačil. Bylo po dešti a mohli jsme se cestou kochat krásnou přírodou. Řečiště plné žulových balvanů vytváří krásné vodopády, peřeje a tůňky. Dokonce jsme viděli mladé vodáky, jak se připravují sjíždět vodu. Asi 3.5 km od Čenkovy pily jsme se zastavili v Turnerově chatě na výbornou houbovou polévku a pivo. Zároveň jsme si i odpočinuli a s plným elánem jsme vyrazili na zbytek cesty. Začalo svítit sluníčko a bylo dost teplo. Do cíle jsme dorazili po celkových cca 4hodinách a 12 km. Měli jsme velkou radost a sdělovali jsme si své pocity a zážitky, protože jsme byli rozděleni na tři skupiny a každá skupina měla jiný program. Asi po půl hodině přijel autobus a vyrazili jsme na zpáteční cestu do Plzně.
Věra Hůlová

Neděle 28/4
Třetí den v Plzeňském kraji končíme návštěvou kláštera v Plasích.

S mottem „Modli se a pracuj“ přišlo začátkem 12 st. do meandru řeky Střely několik mnichů z řádu cisterciáků. Uvedl je sem kníže Vladislav II, který tady pro ně založil klášter.
Cisterciaci za svůj hlavní úkol považují chórovou modlitbu a rukodělnou práci, především zemědělskou. Znají velmi dobře pracovat s vodou. Vyznávají kult Panny Marie a ctí sv. Bernarda, jednoho z jejich prvních členů.

Toto jsou atributy, se kterými se setkáváme i v klášteře v Plasích. Klášter od svého založení dobře prosperuje až do r 1421, kdy je napaden husity, vypálen, mniši ho opouštějí a vracejí se opět po ukončení husitských válek. Jeho obnova se naplno ale rozvíjí až po třicetileté válce a tehdy je započata i barokní přestavba. Ta vrcholí za opatování Evžena Tyttla. On zve do Plasů Jana Blažeje Santiniho – Aichela, který s dalšími umělci zcela přetváří velkoryse mnišský konvent.

Dnešní člověk se až diví, proč 40 mnichů potřebovalo tak ohromné a vysoké prostory. No, Santini jim je dopřál.
Konvent je čtvercová stavba, uprostřed s navýšenou rajskou zahradou.K duchovnímu životu sloužil ambit, kde se mniši při procházení modlili. Je zdoben freskami. Dále meditační kaple sv. Bernarda plná světla, prostupující na výšku dvě patra a v jejíž klenbě, ohraničena osmicípou hvězdou, je freska zobrazující Ježíše Krista a jeho 12 apoštolů. Důležitým prostorem pro společenství mnichů byla kapitulní síň, kde se mniši scházeli několikrát denně k modlitbám a ke mši. Kopule je završena lucernou, jíž prochází světlo na velkou fresku s Pannou Marií a zasedáním mnichů. Nechybí zde knihovna se stropní freskou - alegorií věd, studovna, pracovna opata, zimní a letní prefektář. V tom je umístěn odlitek sousoší sv. Luitgardy z Karlova mostu od Matyáše Bernarda Brauna, snad naše nejcennější barokní skulptura. V nemocničním křídle se nachází barokní lékárenský zásobník, připomínka na výrobu a prodej slavného „bílého plaského prášku“ na žaludeční obtíže. Nechybí zde ani separace, kam se umisťovali mniši provinilci. Náramně je zde vyřešeno socialní zařízení. Preverty a pisoary jsou umístěny přímo nad Královskou štolou, která spojuje meandr Střely a odvádí odpadní vodu z kláštera ze základů a vodu dešťovou. Závrať návštěvníka jímá při pohledu do samonosného, elipsovitého schodiště, které se točí celým prostorem od přízemí až k půdě, lemované kovovým krajkovým zábradlím a v klenbě ozdobeno freskou sv. Michala. Další dvě samonosná trojramenná schodiště mají na úpatí „zrcadla“, barokní bazénky, které dodnes slouží ke kontrole vody v základech stavby.
Je to nesmírně důležité pro její zachování. „Bez vody se tato stavba zřítí“ Toto je varovný nápis na jednom ze základních kamenů pro budoucí generace. Základy konventu jsou důkazem jak cisterciaci rozuměli vodě a z jejichž znalostí vycházel i Santini. Stavba je založena v bažinatém terénu na 5 103 dubových pilotech, dnes již zkamenělých, na dubovém roštu, vrstvě kamene a břidlice. Tak jsou zakonzervovány základy a odizolována samotná stavba. K základům je přiváděna voda z několika pramenů. Neustálé proudění vody v systému kanálů pročišťuje a chrání dřevěnou konstrukci před rozpadem. Tento důmyslný systém vodních a vzduchových štol drží celou stavbu dodnes . A to už je 300 let. Geniální!

Jako bonbonek nám pan Kárník dopřál ještě zastávku ve Sv. Janu pod Skalou, sice již ve středních Čechách, ale genius loci tohoto místa jsme nemohli odmítnout.

Marie Čejková, 1.5. 2019