Ve dnech 3. až 7. září 2018 jsem se zúčastnila pátého ročníku relaxačního pobytu v Josefově Dole, který se zde konal již podruhé ve stejném pensionu „Mája“. Pension se velice dobře osvědčil s výbornou domácí stravou a s příjemnými, vstřícnými majiteli. Někteří z nás z celkového počtu 20 absolventů přijeli se zdravotními omezeními a tak toto bylo ze strany pánů Kárníka a Richtera akceptováno.

Přiznám se, že doma v 7,15h. ještě „chrupkám“, ale zde jsem si již s ostatními venku protahovala ku prospěchu věci, svoji neutěšenou tělesnou schránku. V místech Josefova Dolu jsem byla poprvé a tak jsem využila jedno odpoledne k cestě na protrženou přehradu. Cestu jsme podnikli jen dva a určitě byla delší , než avizovaly ukazatelé s tím, že žlutobílé značky se už neobjevovaly a my pojali chvílemi podezření, zda jdeme správným směrem. Ale dočkali jsme se. Odměnou mi bylo splnění slibu Evičce Kárníkové, že udělám pár snímků. Před večeří jsme došli celkem unaveni s tím, že pěšky mne tam už nikdo nedostane.
Večer jsem bojkotovala. Nebyla jsem sama. Bojovou hru s vědomostními otázkami, kterou vymyslel Pavel Kárník. Bylo to určitě poučné, ale moje nožky by mne už sotva až k nádraží vzdálenému asi 1 km donesly. Ve čtvrtek 6. 9. slibovaný tajný výlet byl pro všechny milým překvapením, protože tentokráte jsme využili vláček směrem Jiřetín pod Bukovou. Zavezl nás přímo před továrnu a muzeum v jednom, kde se od roku 1908 vyrábí dřevěné hračky. Prohlídka s výkladem byla velice zajímavá a tak jsme mohli shlédnout přípravu dřevěných latí až po finální výrobek. Hračky dělají dětem radost po celém světě. Nejoblíbenější figurkou je samozřejmě krteček. Mnozí z nás nakoupili dárky pro svá vnoučata a poseděli v tamější příjemné kavárně.
Na další den jsem se moc netěšila, protože nás čekala cesta domů. Po dobrém obědě nám před jednou jel vlak. Ani jsme nemuseli dlouho čekat na přípoje, jako tomu bylo cestou do Josefova Dolu. Celý týden nám opravdu počasí přálo, což přispělo ještě k lepší atmosféře na zdravém vzduchu v zeleni Jizerských hor.