V pátek ráno 20. dubna v půl sedmé vyjel z Poděbrad od nádraží plně obsazený autobus členy a příznivci Spolku pro aktivní život v Poděbradech. Čekal nás třídenní pobyt v okolí Karlových Varů.
První zastávka byla v Nové Roli v porcelánce Thun 1794. Jak název naznačuje porcelánku založil hrabě Thun v roce 1794. Nyní má soukromého majitele. Výrobní sortiment jsme si prohlédli ve výstavní galerii. Jedná se o užitkový a hotelový porcelán a zakázkovou výrobu dle požadavků zákazníků - malované nebo tištěné vzory.Prošli jsme celou výrobu – tvarování, několikeré vypalování, zdobení, kontrolu a balení. Dál nás cesta zavedla do Bečova. Po dobrém obědě jsme absolvovali dva prohlídkové okruhy na zámku, hrad je nepřístupný. Kromě komnat zařízených dobovým nábytkem, kaple a knihovny jsme si prohlédli i největší poklad po korunovačních klenotech a to relikviář sv. Maura. V roce 1813 koupil Bečov belgický šlechtic Friedrich August Beufort-Sponten jako rodové sídlo. Relikviář sv. Maura získal od benedektinů v Belgii a přivezl do Bečova Alfréd Beufort-Sponten v roce 1838 k bohoslužebným účelům. Poslední majitel Jindřich měl za manželku dceru Arnošta Emanuela Silva Tarouca, který založil park v Průhonicích. Jindřich koupil od města Bečov 19 ha pozemků a tam za pomoci svého tchána a zahradníka Kodýtka nechal založit botanickou zahradu, údajně větší a bohatší než byly Průhonice. Po 2.sv. válce byla zahrada zpustošena a nyní se pomalu probouzí k životu, čehož jsme byli také svědky. Bečovskou botanickou zahradou nás prováděl ing. Šindelář. Zasvěceně a s nadšením nám vyprávěl o minulosti, současnosti i budoucnosti zahrady. Plni zážitků jsme dojeli do Sokolova na ubytování. Následovala večeře v restauraci U Smrků. Jídlo i obsluha byla po celou dobu perfektní.
V sobotu ráno byl menší problém dostat se autobusem ven z objektu, protože vrata byla zamknutá. P. Kárník se hodně zapotil než sehnal klíčníka tedy klíčnici. Pak jsme zamířili směr Kynžvart. Prohlídka zámku zahrnovala opět komnaty, knihovny a zajímavostí byla sbírka kuriozit. Následoval přejezd do města a těšení se na oběd, ale...Ve městě nefungovala jediná restaurace, tak jsme se museli spokojit s cukrárnou. Dalším bodem sobotního programu byla návštěva muzea Mattoni v Kyselce. Strmou lesní cestou jsme vystoupali ke krásnému dřevěnému objektu, kde se muzeum nachází. Rodina Mattoni pochází z Itálie. Její historie a začátky produkce a vývozu minerálky dokumentují vystavené exponáty. Slunečný den jsme zakončili opět výbornou večeří U Smrků.
Neděle byla ve znamení turistiky. Těsně za Sokolovem z autobusu vystoupila devítičlenná skupina, aby se vydala na minimálně jedenáctikilometrový pochod Slavkovským lesem. Po namáhavém výstupu jsme prošli kolem dosti zachovalých zbytků kostela sv. Mikuláše z doby románské, minuli jsme památník připomínající přísahu našich vojáků prezidentovi E. Benešovi v roce 1938, zdolali jsme vrch Krudum / 838 m/ s Kempfovou rozhlednou /150 schodů/ a pokračovali do obce Nadlesí, kde nás vyzvedl autobus, který se vracel s ostatními z prohlídky města a zámku Loket. Společně jsme dojeli do Karlových Varů, kde se menší část zájemců oddělila na čtyřkilometrovou procházku podle říčky Teplá a celým městem. Ostatní zamířili do centra, kde si každý užival podle svého. Na zpáteční cestě byla ještě zastávka na Andělské hoře, kam se většina vydala nabrat energii, kterou údajně místo vyzařuje. Podvečerní návrat do Poděbrad byl poznamenán mírnou únavou, ale i těšením se na podzimní výlet na Ústecko. Předsedo, díky.